Pár (2x2) momentek z našeho prosincového divadlení:

D I V A D L O B R A N Í

aneb

   C o  s e  u r o d i l o   v  s e z ó n ě   2 0 1 7/ 2 0 1 8

V předloňské sezóně jsme se nechali unést na vlně retra, ta loňská se rozběhla směrem k lákavým dálkám a rozmanitým podobám cest, ale nepředbíhejme. První divadelní sklizeň nastala v prosinci a obsahovala následující jevištní kousky: Vánoční koledu (volnou adaptaci štědrovečerního příběhu Charlese Dickense v aktualizovaném balení), Vánoční ostrov (malé plovoucí dobrodružství  na ostrov, kde jsou pláže posypané skořicí a v písku se povalují dárky), Letem vánoční kulišárnou (kde nám forma divadla na divadle umožnila s nadhledem pohlédnout na divadelní běsnění od první čtené zkoušky po premiéru). Zalistovali jsme i v Tajných denících Adrianky M. (sestavených podle půvabně komediálně laděných knih Sue Townsendové o nesnázích dospívání) a zákulisí filmového průmyslu i pozlátka celebrit jsme poodhalili v crazy hříčce James Blond 007: Tajná vánoční mise, inspirované syžetem libereckého dramatika Víta Peřiny a námi přemístěné na ledové pláně severního pólu. Nejmladší skupina připravila autorské snově pohádkové balábile Štědrohraní o maňáscích, kteří se o štědrovečerní půlnoci  vydali s hravostí sobě vlastní na dobrodružný průzkum nového domova. Vánoční kolekci uzavřely v  k.k. horká vana inscenace Zvláštní chuť vánočního koláče (dramatizace surreálného příběhu Aimee Benderové o křehkosti vztahů i nevšedních schopnostech) a Byl jsem při tom  (volná adaptace satirické novely Jerzy Kosinského v postmoderním přebalu s absurdními tóny o jednom bezvýznamném zahradníkovi, který byl při tom, a o tom, co významného z toho vyrostlo... aneb svět médií, politiky i byznysu v křiklavě syrových barvách).

Na čas jsme pak vyměnili jevištní prkna za papíry a pera a sepsali – kolektivně i jednotlivě - nejrůznější literární příspěvky (básně, povídky, hříčky s poetikou dada a nonsensu, pseudovědecká hesla, receptáře i mystifikační zprávy fiktivních  cestologů o tom, co v mapách rozhodně nevyčtete) pro projekt Alšovy jihočeské galerie - tentokrát na téma Cestou necestou. V rámci vernisáže výstavy v bechyňské galerii jsme pak uvedli autorský skeč Chůze po vodě. Na konci dubna se konal 16. ročník festiválku Divadelní žabka, opět usídlené na Malé scéně DK Metropol, kde jsme odehráli upgradovanou verzi inscenaci Byl jsem při tom. Během roku jsme se pochopitelně věnovali i dalším disciplínám: recitaci, moderování, divadelním monologům a dialogům a animaci loutek i předmětů. Několikrát jsme natáčeli pro rozhlasový pořad Rodinná abeceda a podnikli pár výletů: navštívili zákulisí Jihočeského divadla, vypravěčský festival, workshop dramacenter, představení v Malém divadle i na Otáčivém hledišti v českokrumlovském zámeckém parku. 

Květen a červen byl již tradičně ve znamení nejhojnější sklizně: zahrada pod Bílou věží se proměnila v dějiště autorské book movie Čti mezi řádky, kde protagonisté bláznivě proskakovali do dějů slavných literárních příběhů.  Do sálu pod Bílou věží zavítal Hrdý Budžes (úsměvné retro s písničkami podle stejnojmenného románu Ireny Douskové) a pracovníci Ústavu pro uvádění PRA+NOS+TIK na pravou míru s vtipem rozehrávali původ vybraných ukázek lidové slovesnosti. Nejmladší dramaťácké družstvo předvedlo svůj originální autorský Cirkus Jůůůůů, v němž nechyběla zvěř, obdařená mimořádnými schopnostmi, grotesky klaunů a dechberoucí akrobatické výkony (loutek). Horkou vanou se prohnal Willy Fog při své výpravné Cestě kolem světa za 80 dnů, kladli jsme si otázku Kam s Camim? (pásmo černých minikomedií největšího komediografa všech dob Henry Pierre Camiho) a divadelní uskupení Desetilistá kobliha na jevišti uvedlo svůj autorský projekt Hlístouni s.r.o. aneb S námi až na samé dno, představující bizarní cestokancelářské  služby, nabízené s crazy nadsázkou i všeobjímajícím absurdnem. Mnohaleté zkušenosti z prken, co znamenají svět, se zúročily ve dvou absolventských vystoupení - komorním  pořadu Jak je důležité míti desetilistou koblihu na jevišti a rozsáhlé mozaice Z trafadramácké prapaměti aneb Šťastné konce našich začátků, v níž aktéři odkrývali střípky svých vzpomínek od prvních dramaťáckých pidikrůčků až po skutky nedávné. Sezónu jsme uzavřeli křtem DVD a následnou projekcí naší filmové alegorie Byl jsem při tom. Křtilo se na červeném koberci ve společnosti hvězd stříbrného plátna a náš první celovečerní filmový opus, v němž si herecký ansámbl vyzkoušel taje kinematografie, spatřil své první diváky.

PÁR ŘÁDEK NATRHANÝCH CESTOU NECESTOU (URČENÝCH PRO STEJNOJMENNÝ PROJEKT AJG)

Co se stane, když...  

... zálivu Trpělivosti dojde trpělivost? Promění se v obyčejnou zálivku.

...se na Velkém medvědím jezeře projede Velká medvědice ve Velkém voze?  Zbyde z něj malé jezírko (většina vody bude vyšplíchána) s velkou vlnou.

.... na Žluté moře přistane hejno žluťásků? V ten okamžik přistane do Rudé moře hejno levicově orientovaných sportovců v rudých trenýrkách.

... se spojí Bílé a Černé moře? Vznikne jing jang.

... dostane Hořejší jezero závrať z výšky? Zavře oči, steče dolů a vsákne se.

... se chce Ledový oceán ohřát? Pozve slunce, aby se v něm vykoupalo.

...si ostrov Krk postaví hlavu? Na ostrově vyroste hora, kterou domorodci správně pojmenují Hlava.

                                                 Lingvistické záhady

Kde končí končiny?

Tam, kam vede vedoucí.

Proč se říká: jde mi z toho hlava kolem?

Podle pověsti  žil kdysi jeden rytíř, který se stal bezhlavým. Byl tak  krutě potrestán za své hanebné činy a proklet: jeho hlava, o kterou byl připraven, se mohla sama pohybovat. A protože to byla hlava provokatérka, s oblibou chodila kolem rytíře.

 Kudy vede cesta z dětství? 

 Vyjdete z Náručíkova do Kolébkova, přebatolíte se přes louku Plazenku k obci První Kročule a dále pokračujete směr Korálkov a Autičkovice až k městečku Žůžov Labůžov, odtud se vydáte do Školkova, tam přejdete most Těšinosdošprtos a už jste v Školním Dvořišti, pak minete obce Rebelov, Pubertzónu, Los Brigádos, temný les Discoc a dorazíte do Dospělíkova, kolem něhož se tyčí hory Starostí.

Odborné rozdělení cest a jak je poznáte

cesta daleká: má barvu duhovou, neboť musíte projít celým spektrem barev, voní po rohlíku s paštikou, zní cvrkotem cikád a chřestěním chřestýšů, pozn. znamení - bolavé nohy a batoh

cesta nebezpečná: má barvu ohně, pálí jako kari, zní jako špatně naladěný smyčcový kvartet, pozn. znamení - naskočí vám husí kůže a minete ceduli s výhružným nápisem NEVSTUPOVAT   

cesta poutníka: má teplou hnědou barvu, vůni čerstvě upečených buchet a ovocného čaje, zní tu bonga, flétny i kytárka, v dálce se ozývá dusot koňských kopyt, pozn. znamení - raneček a slamák

cesta pracovní: má nenápadnou šedomodrou barvu, vůni kávy (silné, ale bez mléka) a cigaret, zvuk počítačové klávesnice a točící se kancelářské židle, pozn. znamení - oblek s kravatou a aktovka

cesta prázdninová: má žlutou barvu, vůni moře a opalovacího krému, zní dětským smíchem a šuměním vln, pozn. znamení - čtyřlístek pro štěstí a radost

Jak to vypadá v Tramtárii ? / očima čerstvých školáčků/

Jedná se o ostrov, který omývá Legrační moře, vykoupat se můžete ale i v Zátoce plné šatiček a polštářků. Uvnitř ostrova se nachází Hudební džungle písniček, kterou prochází Bolínožková silnice. Nejvyšším vrcholem je hora Zábavy. Rostou tu speciální palmy Nesmyslů. Uprostřed ostrova naleznete sopku Omalovánek a knížek.

Menu